Fotoseriál: LOGO XXtreme 700 – část 4: Když to nejde jinak, musí se holt podle návodu

Fotoseriál: LOGO XXtreme 700 – část 4: Když to nejde jinak, musí se holt podle návodu

Už jsem za svoji kariéru nějaký ten vrtulník postavil a po určité době jsem se dopracoval k názoru, že návod je pěkná věc, ale že je dobré jej brát jen jako ideový návrh výrobce, jak vrtulník postavit a zejména jen jednu z možností jak při stavbě postupovat :-) . Stejný přístup jsem aplikoval i při stavbě extrémního Loga 700. Musím ale hned v úvodu přiznat, že i borci musí sem tam sklapnout kufry a prostě to udělat tak jak návod káže. Ale vše po pořádku.

V minulém díle jsme Logo 700xxtreme opustili ve stavu, kdy už rám stojí na svém podvozku a je osazen servy, hlavní hřídelí a převody. Návod v této fázi nabádá k montáži motoru. Combo je dodáváno se speciální edicí motoru Scorpion HK 4525 s 520 otáčkami na volt. Zvláštností motoru je jeho masivní dutá hřídel, jejíž výstupní čep zví 8mm v průměru. Vnitřní část hřídele je ještě o 2 mm masivnější a dovoluje tak montáž ložisek budících důvěru více než bývalo u motorů Scorpion obvyklé. Motor je se svým příslušenstvím dodávám zachumlaný v bublinkové fólii a když se k němu prořežete, vypadnou na vás kromě motoru i konektory (Zde dostanete porci důvěryhodnosti k dobru – jsou to konektory velikosti 5,5. Možná je to kompenzace za mrňavou volnoběžku, která ale není vidět, kdežto konektory jsou a určitě vyvolají u obdivovatelů výkřiky: „Ty vole! Koukni na ty hovadský konektory u motoru. To je mašina viď. To musí lítat jak svině…“). Dále na vás vypadne pastorek se 17 zuby a šrouby na montáž motoru. Motor má výrazně čtvercový poměr délky pláště ku jeho průměru, což hodně napovídá o jeho kroutícím momentu. Celkově je motor docela masivní, ovšem v porovnání s Logem 700 XXtreme působí trochu podměrečně. To ovšem není vina motoru ;-) .

Konektory napájené na motoru nejsou, takže toto je první operace, kterou montáž musí začít. Poměřováním délek kabelů motoru a regulátoru jsem zjistil, že délka drátů motoru a kabelů regulátoru je docela akorát a je jen třeba dráty motoru vyhnout do tvaru písmene Z. Dále už jen namontovat motor na motorové lože a nezapomenout pořádně zalepit šrouby ideálně zelený Loctitem, protože utažení těchto šroubů se špatně kontroluje a tento spoj je docela namáhaný vysokofrekvenčími vibracemi na uvolnění. Už se mně několikrát poštěstilo motor za letu málem ztratit, takže jsem u tohoto montážního uzlu obezřetný. Pastorek je třeba nasunout zatím jen provizorně a jeho červík nezalepovat, aby bylo možno šípové ozubení později řádně ustavit.

Dlouhý hřídel motoru zapadá svým koncem do opěrného ložiska pastorku. Ložiska motoru a i třetí opěrné ložisko jsou díky šípovému ozubení namáhána jen radiální silou. Po namontování motorového lože a předběžného ustavení pastorku je rozumné šrouby lože příliš nedotahovat a ani je nezalepovat. V tuto chvíli je prakticky nemožné nastavit zubovou vůli dobře, protože k tomu je nutné protočit převody motorem. Šípové ozubené kolo je z technologických důvodů jen vstřikované a tím pádem není ideálně kruhové a statické nastavení vůle a axiální polohy pastorku je prakticky nemožné. Další kapitola návodu vede k montáži ocasu a toto je chvíle, kdy se obvykle od linie návodu odchýlím. Většina výrobců ve svých návodech vede montéra k tomu aby postavil komplet celý vrtulník a pak ho trefil šlak při montáži elektroniky. Nevím proč si mám neustále shazovat ocasem sklenku vína a brát si dvojitou dávku prášků na tlak, když se pokouším natáhnout kabely k bezpádlu a přijímači. V tomto okamžiku jsem tedy zavelel k opuštění linie návodu a jal jsem se vyfiknout kabeláž včetně osazení kompletní elektroniky. Konec konců montáž motoru tuto činnost pěkně začala.

Rozmístění elektroniky na Logu 700xxtreme není úplně hloupé. Regulátor je úplně vpředu na šikmé ploše rámu, ke které je přišroubován pomocí plastových sloupků. Takto upevněný regulátor se nejen dobře chladí, ale je i vcelku chráněný proti vibracím. Nepominutelnou vlastností tohoto řešení je, že působí upraveně a profesionálně. Regulátor je zapouzdřený v pouhé průhledné smršťovačce, ale je možné k němu dokoupit slušivý hliníkový chladič s chladícími žebry ve tvaru X. Prostě cool. Měl jsem na něj hned zálusk, ovšem hned první lety odhalily, že je regulátor více než dobře dimenzovaný  a že chladící otvory v kanopě umístěné přesně naproti regulátoru fungují opravdu dobře, takže vozit s sebou sice pěkný, ale nějaké to deko vážící chladič, mě přišlo hloupé. Vývody k motoru jsou dlouhé tak akorát a pěkně se klenou bez jakýchkoliv smyček směrem k motoru a jsou kdykoliv krásně přístupné, což je k nezaplacení obzvláště pokud nepoháníte palubní elektroniku přijímačovou baterií, ale z BECu a chystáte se ladit elektroniku.

Pro bezpádlovou jednotku je připravena rozměrná deska nad držáky ocasní trubky. Deska je ovšem z tenkého karbonu a má v bočnicích docela vůli. I návod doporučuje desku do bočnic zalepit, aby se nemohla chvět a kazit bezpádlu jeho snažení. Ano, je dobré spoje desky zakápnout CA lepidlem, ale až po dokončení rozvodu kabelů, protože já jsem tuto desku při laborování s kabely vyndal tak sto krát.

Přijímač se pěkně šikne o patro níž a přijímačová baterie o příčku vedle. Místo ní lze použít i externí BEC, který jsem hodně zvažoval. Ke kitu je ale přibalena jedna sexy Gens Ace přijímačovka s kapacitou 1300 mAh a ta mě přemluvila, abych BEC pustil k vodě.

Rozmístění elektroniky bychom měli a teď ji jen propojit kabely. Již jsem naznačoval, že zbožňuji uklizené kabely, které nehyzdí ladné linie rámu, nedej bože, aby někde trčely z pod kanopy. Na fotografiích z počátku seriálu je i vidět, jak jsem si optimisticky vedl kabely od serv pěkně pod přepážkami. Jenže – kam naskládat přebytečné délky kabelů? Plánoval jsem to pod desku bezpádla, ale praktické zkoušky ukázaly, že kabelů je hodně a místa málo. Navíc je k bezpádlu třeba přivést dva kabelu od regulátoru (plyn a governor), které vycházejí ze samotné špičky rámu. Představa, že je protáhnu neviditelně vnitřkem se ukázala jako naivní z důvodu několika přepážek, které by spotřebovaly hodně délky kabelu a o neviditelnosti kabelů by se rovněž dalo těžko mluvit. Navíc jsem se k těmto dvěma kabelům rozhodl přidat ještě jeden další, sloužící telemetrickému přijímači k detekci napětí pohonných baterií. Tento kabelový rébus jsem řešil několik dní až nakonec jsem dospěl k závěru, že způsob doporučovaný v návodu má své kouzlo, a že jeho autor není zas až tak neschopný, jak jsem si ve své blahosklonnosti myslel. ‚Gró‘ návrhu kabeláže v návodu tkví ve vedení kabelů od regulátoru pěkně po horní hraně rámu, přičemž je v rámu připraven dostatek děr pro stahovací pásky.

Kabely od serv jsou rovněž vedeny vnějškem přímo ke konektorové desce bezpádla a kabely vedoucí z bezpádla k přijímači mají také vytyčenu trasu mimo vnější obrys rámu. Všechna tato vedení mají být chráněna černou síťkou, které je ve stavebnici přibalen dostatek.  Černá síťka přiléhající ke karbonovému rámu je sice vidět, ale nepůsobí rušivě, i když je spojení bezpádlo – přijímač vidět i z pod nasazené kanopy. Problém, který i po zasíťkování kabelů přetrvával byly příliš dlouhé kabely serv. Pár hodin přemýšlení a zkoušení a podařilo se mě zbylé kabely úhledně naskládat pod tělo bezpádlové jednotky. Toto řešení, ale bylo možné pouze proto, že je ke combu přibalen velký VBar s odděleným senzorem. Kdyby se jednalo mini Vbar, nebo většinu ostatních bezpádel, které jsou v jedné krabičce, bylo by toto řešení asi hodně adrenalinové :-D .

Tímto byl problém kabeláže vyřešen a zbývalo jen umístit antény přijímače a přijímačovou baterii. Antény přijímače (používám futabu) mají být na sebe kolmé a toho jsem docílil přilepením jedné antény kolmo k podélné ose rámu na samotný přijímač pomocí průhledné izolepy, což nepůsobí příliš násilně. Trochu méně elegantně se mně podařilo vyřešit anténu kolmou. (No tak hrozné to zase není ;-) .)  Anténu jsem protáhl odlehčovací dirkou v rohu mezi spodní a zadní deskou. Anténa ční pod jednou ocasní vzpěrou a není ničím stíněná. Jediný problém je vedení antény přes obtížně začistitelné hrany a anténu  sem dodatečně izoloval abych ji chránil před prodřením.

Přijímačovku jsem šoupnul úplně dozadu, na svislo na zadní příčku. Je to myslím nejpřístupnější místo kam ji umístit. Po pravdě jsem úplně nepochopil jak to Mikado zamýšlelo s připojením přijímačovky. Jsou na ni vyvedeny dva balanční konektory. Vypadá to tak, že by se měla baterka zapojit na trvalo a měla by se nabíjet ve vrtulníku. Ale možná mi něco ušlo…  Přijímačové baterie jsem zvyklý připojovat pomocí 2mm bullet konektorů. Svůj zvyk jsem nezměnil ani v tomto případě. Kabely vedoucí z baterie jaksi „navíc“ jsem průhlednou izolepou přilepil na bok baterie pro případ, že bych v budoucnu přišel na to, kam patří.

Takže v této kapitole máme nataháno a tím pádem prakticky hotovo. V rámci kochání se nad svým dílem jsem ještě sjížděl Heli Freak, hledaje jestli tam někdo má tak cool vymazlenou kabeláž. No měl, ale jen tak  mimochodem jsem si všiml jednoho hloupého problému s regulátorem YGE. Majiteli se totiž prodřel kabel BECu o rubovou stranu základní desky regulátoru o uštípané dráty po pájení součástek z druhé strany. Co bylo důsledkem si asi každý dovede představit … Prohlédl jsem svůj regulátor a dospěl k závěru, že tenhle směr vývinu událostí není nemožný ani v mém případě. Co s tím? Po chvíli uvažování jsem se rozhodl regulátor vysvléci z jeho smršťovačky a problematické uštípané dráty zapilovat. Zapilování šlo celkem bez problémů, jen jsem měl strach, aby mě nenapadaly cínové piliny do vnitřku regulátory a něco tam nevyzkratovali (pro ty co mě neznají, jsem elektrotechnik megaamatér). Když už jsem měl regulátor hambatý, tak mně napadlo, že kabely pro přívod napětí pro telemetrii přijímače nemusím docela nešikovně vést až od konektorů, ale mohu je přímo napájet na základní desku regulátoru. Učinil jsem tak a regulátor zasmrštil.

To je tedy příběh dalšího z vrcholů mého kabelovýtvarného umění. V příští části se zaměříme na část, která je pro muže i vrrtulníky nejdůležitější ;-) .

Autor: Hum4nfrog - Web

Leave a reply